Dějiny prostoru dnešních Úval nezačínají až vznikem středověkého městečka. Zdejší krajina východně od Prahy byla člověkem využívána již od pravěku. Významnou roli hrálo zejména údolí potoka Výmoly, které poskytovalo vodu, úrodné půdy i přirozenou komunikační osu. Archeologické nálezy ukazují, že právě okolí Výmoly patřilo po tisíciletí k místům vhodným pro osídlení.
Nejstarší prokazatelné stopy lidské přítomnosti na území dnešních Úval pocházejí z neolitu, tedy z období prvních zemědělců v 6. a 5. tisíciletí př. n. l. Významné nálezy byly zjištěny zejména v lokalitě Na Slovanech, kde archeologové doložili pozůstatky neolitického sídliště a sídelní aktivity kultury s lineární keramikou. Tato kultura představuje nejstarší zemědělské obyvatelstvo českých zemí. Její nositelé zakládali trvalejší osady, pěstovali obilí, chovali domácí zvířata a vyráběli charakteristickou keramiku zdobenou rytými liniemi.
Další doklady pravěkého osídlení pocházejí z mladšího eneolitu. Také v lokalitě Na Slovanech byl objeven hrob kultury zvoncovitých pohárů, doprovázený keramickými nádobami a kamenným sekeromlatem. Tento nález dokládá, že území dnešních Úval bylo osídleno i na přelomu 3. a 2. tisíciletí př. n. l. Kultura zvoncovitých pohárů je spojována s rozvojem dálkových kontaktů a proměnami tehdejší společnosti. Další neolitický kamenný sekeromlat byl nalezen rovněž v prostoru dnešní Radlické čtvrti, což potvrzuje rozsah pravěkých aktivit na různých místech území dnešního města.
V době bronzové a železné osídlení pokračovalo. Přímých nálezů z území dnešního centra Úval není mnoho, avšak v lokalitě Hostín byly zachyceny stopy laténského pohřebiště, které dokládají přítomnost keltského obyvatelstva v širším prostoru dnešního města. Úvalsko tehdy tvořilo součást sídelní oblasti rozprostírající se mezi Pražskou kotlinou, Českobrodskem a Polabím. Přestože zde nebylo objeveno žádné významné oppidum, archeologické nálezy svědčí o běžném hospodářském a sídelním využívání krajiny.
Po období Keltů následovalo osídlení germánské a později slovanské. Přímé archeologické doklady z území Úval naznačují, že význam údolí Výmoly přetrvával i v raném středověku. Vodní zdroje, úrodné půdy a výhodná poloha při komunikacích vytvářely vhodné podmínky pro vznik zemědělských sídel.
Zajímavým zjištěním archeologických výzkumů je skutečnost, že v intravilánu historického jádra Úval nebyly zjištěny pravěké vrstvy ani starší sídlištní horizonty. Archeologické nálezy z prostoru středověkého městečka pocházejí až ze středověku a novověku. To naznačuje, že pravěké a raně historické osídlení bylo soustředěno především do okrajových částí dnešního katastru, zatímco středověké městečko vzniklo na místě, které nebylo v předchozích obdobích intenzivně osídleno.
Vznik středověkých Úval tak navázal nikoli na bezprostřední kontinuitu osídlení na stejném místě, ale na dlouhodobé využívání širší krajiny. Pravěké sídliště Na Slovanech, eneolitický hrob se sekeromlatem, nález neolitického sekeromlatu v Radlické čtvrti i stopy keltského pohřebiště v Hostíně dokládají, že území dnešních Úval bylo součástí osídlené kulturní krajiny po mnoho tisíciletí před vznikem samotného města. Tato hluboká minulost představuje nejstarší kapitolu dějin Úval.
Až za druhé světové války byly systematicky popsány archeologické nálezy z Úval.
Zejména se stavebním rozvojem Úval ve 20. století docházelo k nálezům stop dávného osídlení.
