Předchozí období ukazuje, že prostor dnešních Úval nebyl krajinou bez minulosti. Údolí Výmoly a jeho okolí bylo člověkem využíváno už od pravěku a v raném středověku navazovalo na širší sídelní vývoj středních Čech. Vrcholný středověk však přinesl zásadní změnu: z dlouhodobě využívané krajiny se postupně stalo právně a hospodářsky vymezené sídlo. K založení Úval patrně došlo na přelomu 13. a 14. století. Toto „založení“ nelze chápat jako počátek lidské přítomnosti v místě, ale spíše jako kolonizační, správní a právní akt, při němž sídlo získalo jméno, ustálenější půdorys, hospodářskou funkci, stanovené povinnosti a vazbu k vrchnostenskému panství.
Předpoklady tohoto vývoje vznikaly už ve 13. století. České země tehdy procházely obdobím hospodářského růstu, kolonizace a zakládání nových vsí, městeček i měst. Dosud méně využívané lesnaté oblasti byly postupně proměňovány v zemědělskou krajinu a začleňovány do správních i majetkových struktur. V okolí dnešních Úval se rozvíjela nová sídelní síť, vznikaly nebo se upevňovaly vsi, dvory a drobná šlechtická sídla. Z širších regionálních center měly význam především Kouřim a Český Brod, zatímco pro samotné Úvaly se rozhodujícím vrchnostenským centrem stal Škvorec.
Právě hrad Škvorec, založený před rokem 1279, sehrál v počátcích Úval mimořádně důležitou roli. Byl sídlem šlechtické vrchnosti, k níž bylo nové městečko od počátku připoutáno. Úvaly tak nebyly jen spontánně vzniklou osadou při cestě, ale sídlem, jehož existence souvisela se záměrnou kolonizační a hospodářskou aktivitou. Jejich poloha na staré zemské komunikaci, později označované jako trstenická stezka, a u přechodu přes Výmolu dávala tomuto založení praktický smysl.
Samotné Úvaly, původně uváděné v podobách Uval, Ouval či Ouvaly, vstupují do písemných pramenů na přelomu 13. a 14. století. Kolem roku 1300 se již připomínají jako sídlo s tržní funkcí. Nešlo tedy o obyčejnou zemědělskou ves, ale o malé poddanské městečko, jehož význam nebyl dán velikostí, nýbrž polohou. Leželo na trase, po níž procházeli kupci, formani, poslové i poutníci, a zároveň v místě, kde bylo třeba překonat údolí potoka Výmoly.
Nově založené městečko mělo pravidelnější lokační půdorys. V jeho středu se rozkládal úzký obdélný prostor náměstí, kolem něhož byla soustředěna nejstarší zástavba. Domy byly zpočátku pravděpodobně převážně dřevěné a nelze vyloučit ani velmi jednoduché stavební formy. Úvaly nebyly opevněným městem; případnou ochranu mohly poskytovat nanejvýš jednoduché uzávěry při vstupech do městečka a přirozená poloha v ohybu Výmoly. Jejich charakter byl proto přechodný: formálně šlo o městečko, vzhledem a hospodářským zázemím však měly stále blízko k venkovskému prostředí.
S počátky městečka souvisí také otázka místního kostela. S nejstaršími dějinami úvalské svatyně je však třeba nakládat opatrně. Starší tradice, podle níž měla v Úvalech roku 1342 vzniknout gotická kaple založená Arnoštem z Pardubic, je spíše romantickou konstrukcí pozdější historiografie než doloženou skutečností. Vycházela z mylné představy, že rod prvního pražského arcibiskupa pocházel z úvalského Hostína. Kdy a kým byl úvalský kostel skutečně založen, není známo. Pravděpodobné však je, že již ve 14. století zde existoval raně gotický kostel, který patřil k nejvýznamnějším objektům nového městečka.
Úvaly ovšem po celý středověk neměly vlastní faru. Duchovní správou náležely k okolním farním centrům, zejména ke kostelu sv. Petra a Pavla v Horkách. Místní kostel byl tedy důležitou duchovní i prostorovou dominantou, nikoli však samostatným farním centrem. Přesto jeho existence potvrzuje, že Úvaly nebyly jen shlukem usedlostí při cestě, ale sídlem s určitou veřejnou, duchovní a správní funkcí.
Už v počátečním období je patrné, že osídlení úvalského prostoru mělo složitější podobu. V bezprostředním okolí nového městečka existovaly další sídelní jednotky, zejména Hodov a Hostín. Tyto vsi, pozdější poplužní dvory, měly vlastní majetkové vazby a v pozdějších staletích významně ovlivnily vývoj Úval. Právě zde lze hledat základ pozdějšího rozdělení městečka mezi dvě vrchnosti: jednu část spojenou se škvoreckým panstvím a druhou s hostínsko-hodovským majetkem.
Na počátku 14. století tak Úvaly vstupují do dějin jako malé poddanské tržní městečko založené v prostoru, který byl ještě nedlouho předtím součástí okrajového lesního pásma. Jejich vznik představuje zásadní zlom mezi starším obdobím průchozí krajiny a pozdějšími dějinami stabilního sídla. Rozhodujícími faktory byly vrcholně středověká kolonizace, poloha na dálkové cestě, přechod přes Výmolu a vazba na škvorecké panství. Právě tyto prvky určily základní podobu Úval a ovlivňovaly jejich vývoj po celý středověk i v následujících staletích.
Z mapy stabilního katastru je patrné, že středověké Úvaly vznikly jako protáhlé ulicové tržištní sídlo podél hlavní komunikace.
Zpět na stránku “Před založením Úval”
Pokračovat na stránku “Pozdní středověk”
