Dlouhé 19. století představuje v dějinách Úval období zásadní a poměrně rychlé proměny. Na jeho počátku byly Úvaly stále poddanským městečkem lichtenštejnského panství, jehož život určovalo zemědělství, vrchnostenské povinnosti a provoz na staré královské silnici. Na jeho konci však již šlo o modernizující se obec s železniční stanicí, rozvíjející se zástavbou, školou, spolky, živnostmi, průmyslovými provozy a stále silnější vazbou na Prahu. Proměna nebyla jednorázová, ale probíhala postupně od osvícenských reforem přes zrušení poddanství až po rozvoj železnice, samosprávy a občanské společnosti.
Předpoklady této modernizace vznikaly již na konci 18. století. Roku 1781 bylo zrušeno nevolnictví a vydán toleranční patent, který umožnil omezenou náboženskou svobodu. V Úvalech a na škvoreckém panství však toleranční patent nezpůsobil výraznější změnu náboženských poměrů a většina obyvatel zůstala katolická. Důležitá byla také školská reforma Marie Terezie z roku 1774. Ta sice nezavedla povinnou školní docházku v moderním smyslu, ale poprvé státem jasněji vymezila systém základního vzdělávání. V Úvalech výuka pravděpodobně probíhala již předtím. Prvním doloženým učitelem byl Tomáš Foerster, matričně doložený roku 1773. Samotná školní budova čp. 44 u kostela vznikla patrně až koncem 80. let 18. století. Školství tak bylo jedním z prvních projevů postupné proměny starého poddanského městečka v modernější obec.
Na přelomu 18. a 19. století zůstávaly Úvaly sídlem, jehož život určovala jak zemědělská práce, tak poloha na významné silnici. Přes městečko projížděly vojenské oddíly i slavnostní panovnické průvody. V době napoleonských válek se zde objevovala ruská vojska, roku 1800 tudy projížděl maršál Suvorov a roku 1813 car Alexandr I. Dopravní význam Úval tedy nezanikl ani v době před železnicí; stará silnice zůstávala důležitou osou hospodářského i společenského života. Její význam se však v polovině století zásadně proměnil s nástupem železniční dopravy.
V první polovině 19. století si Úvaly stále uchovávaly převážně zemědělský charakter. Rozvíjelo se ovocnářství, zejména pěstování třešní a švestek, zatímco starší vinařství v okolí Hodova postupně zaniklo. Důležitou plodinou se stávala cukrová řepa, jejíž význam souvisel s rozvojem cukrovarnictví ve středních Čechách. Právě cukrovarnictví se později stalo jedním z výrazných projevů hospodářské modernizace Úval a jejich okolí. Současně se pozvolna rozvolňoval vrchnostenský hospodářský systém. Panské kovárny, mlýny a hostince přecházely do soukromých rukou a někdejší nájemci se měnili ve vlastníky. Roku 1822 byla prodána Hořejší hospoda. Tento vývoj předznamenával pozdější zánik poddanských vztahů a přechod k modernějším vlastnickým a podnikatelským poměrům.
Významným zásahem do podoby městečka byl požár 24. dubna 1838, který těžce poškodil domy na severní a západní straně náměstí a zničil také místní rychtu. Ta byla nahrazena novým obecním domkem se světnicí, komorami a šatlavou. Obnova po požáru přispěla k postupné stavební proměně Úval, v níž se vedle starších dřevěných a polozděných staveb stále více prosazovala zděná zástavba. Obecní správa byla v této době ještě velmi skromná; vedle rychtáře a konšelů zde působil obecní sluha, který vykonával různé praktické funkce od poslíčka přes ponocného až po pastýře.
Rozhodující zlom přinesla stavba železnice. Už od roku 1838 probíhaly zaměřovací práce pro trať z Olomouce do Prahy. V letech 1844–1845 byla trať postavena a přes údolí Výmoly vybudován mohutný devítiobloukový kamenný viadukt, který se stal stavební dominantou Úval. Současně vznikla první nádražní budova a pro rozvoj obce bylo naprosto stěžejní, že se Úvaly staly jednou z mála stanic mezi Kolínem a Prahou. Dne 20. srpna 1845 projel po nové trati první vlak z Olomouce do Prahy. Železnice zásadně změnila dostupnost městečka, zrychlila spojení s Prahou a vytvořila podmínky pro hospodářský i populační růst.
Rok 1848 přinesl zrušení poddanství a roboty. Úvaly se postupně proměňovaly v moderní obec s vlastní samosprávou. Roku 1850 byly začleněny do nového správního systému a staly se součástí politického okresu Český Brod. Zanikla stará vrchnostenská závislost, i když Lichtenštejnové si nadále ponechali část nemovitého majetku. Obyvatelé se stávali samostatnými vlastníky, živnostníky, zaměstnanci a občany obce. Tento přechod měl zásadní význam: staré poddanské městečko se začalo měnit v občanskou obec 19. století.
Ve druhé polovině století se rozvíjelo školství, církevní život, spolky i drobný průmysl. Školství navazovalo na starší tradici výuky z konce 18. století, ale po reformě roku 1869 získalo pevnější právní a organizační rámec. Roku 1856 byla v Úvalech založena katolická farnost a krátce poté byla postavena fara. V Úvalech ale působila také židovská komunita, která měla vlastní náboženské a vzdělávací zázemí. Zejména rod Rosenbaumů, který se v Úvalech usídlil v 60. letech, se díky svým finančním možnostem rychle zařadil mezi obecní elitu. Přicházela ale celá řada nových obyvatel, která významně zasáhla do struktury sídla ovládaného tradičními úvalskými rody. Spolu s tím se formoval spolkový život, který byl jedním z nejviditelnějších projevů moderní občanské společnosti a významně přispíval k ukotvení nové místní identity. Vznikaly knihovny, ochotnické soubory, živnostenské organizace, dobrovolný hasičský sbor, okrašlovací spolek a tělovýchovné spolky.
Hospodářsky se Úvaly rozšiřovaly o nové podniky a provozy. V okolí se těžila železná ruda, vznikaly cihelny a další výrobní podniky, rozvíjely se obchody, hostince a služby navázané na silniční i železniční dopravu. Významným podnikem se stal také cukrovar spojený s Úvaly a jejich hospodářským zázemím, který navazoval na pěstování cukrové řepy v okolí a dokládal postupný přechod od převážně zemědělského hospodářství k průmyslověji orientované ekonomice. Význam nádraží podněcoval vznik nové zástavby v jeho okolí a obec se postupně rozšiřovala mimo historické jádro kolem náměstí a kostela. Vedle starší zemědělské části se tak začalo vytvářet nové dopravní a hospodářské těžiště obce.
Na konci 19. století byly Úvaly již podstatně jiné než na jeho počátku. Rostl počet obyvatel i domů, stavěly se nové školy, silnice a veřejné budovy, rozšiřovala se síť živností a posilovala vazba na Prahu. Z původního poddanského městečka se stala modernizující se obec v pražském zázemí. Železnice, samospráva, spolky, školství, cukrovar a další hospodářské aktivity položily základ vývoje 20. století, v němž se Úvaly dále proměňovaly v příměstské sídlo s rostoucím významem dopravy, služeb a dojížďky.
Na obrázku je typické české novověké stavení. V tomto případě se jedná o přestavbu usedlosti Jana Bilanského po velkém požáru z roku 1838.
Se stavbou železnice se do Úval dostavil i průmysl. Na plánu z roku 1857 jsou lokace dolů na železnou rudu a zamýšlená stavba železárny.
Reambulace stabilního katastru z roku 1872 zachycuje parcelaci půdy za železniční tratí a překotný růst zástavby městečka.
Rychtáři a konšelé byly zpravidla vybíráni vrchnostenskou správou. Se vznikem samosprávy v čele se starosty přišly i obecné volby. Novinový článek zachycuje výsledek voleb z roku 1889.
Konec 19. století znamenal rozmach spolkové činnosti poháněný národním uvědoměním. Na snímku jsou členové úvalského Sokola z roku 1913.
V Úvalech vznikla na konci 19. století řada průmyslových podniků často díky židovskému kapitálu. Rosenbaumova cihelna patřila mezi menší provozy.
S růstem počtu obyvatel se musela rozšiřovat i kapacita školních zařízení.
