Pozdní středověk, tedy především 14. a 15. století, je v dějinách Úval obdobím stabilizace městečka, ale také obdobím majetkového rozdělení, válečných otřesů a změn vrchnostenské správy. Úvaly již v této době nebyly jen nově založeným sídlem u brodu přes Výmolu, ale malým poddanským městečkem, jehož význam vyplýval především z polohy na staré zemské cestě mezi Prahou, Českým Brodem a dále východními Čechami.
Od roku 1361 jsou Úvaly doloženy v poddanském vztahu ke škvoreckému panství. Tehdy patřila část městečka k majetku rodu Olbramoviců, významné rodiny pražského původu, která se postupně zařadila mezi vlivnou šlechtu lucemburské doby. Ke škvoreckému panství patřil hrad a ves Škvorec, několik okolních vsí a polovina Úval. Druhá část městečka byla pravděpodobně spojena s Hodovem a Hostínem. Právě rozdělení Úval mezi dvě vrchnosti je jedním z typických rysů jejich pozdně středověkého vývoje.
S rodem Olbramoviců souvisí i širší kulturní a politický význam škvoreckého panství. Nejznámější osobností byl pražský arcibiskup Olbram ze Škvorce. Rod měl úzké vazby na královský dvůr, pražské městské prostředí i církevní správu. Na panství probíhaly stavební úpravy, zejména na hradě ve Škvorci a na okolních kostelech. Přímé doklady obdobných zásahů v Úvalech jsou skromné, ale lze předpokládat, že městečko bylo součástí hospodářského zázemí tohoto celku.
K dějinám pozdně středověkých Úval patří také první spolehlivější zprávy o místním kostele. Zmínka o knězi Jakubu Matějovi z Úval z roku 1359 sama o sobě nedokládá existenci úvalské fary ani kostela, protože tento duchovní mohl z Úval pouze pocházet. První jistá zpráva o filiálním kostele v Úvalech se váže až k roku 1385. Kostel však byl pravděpodobně postaven již o několik desetiletí dříve, a to v gotickém slohu. Úvaly přesto po celý středověk neměly vlastní faru a duchovní správou náležely k okolním farním centrům. Místní kostel tak představoval významnou, avšak filiální svatyni, jejíž dějiny byly úzce spojeny s širší církevní správou regionu.
Husitské války zasáhly celý region. Nedaleký Český Brod byl roku 1421 dobyt husitským vojskem a Kouřimsko se stalo oblastí silného utrakvistického vlivu. Úvaly neležely stranou těchto událostí, i když o přímém vojenském postižení městečka máme jen omezené zprávy. Válečné poměry však ovlivnily obchodní cesty, bezpečnost, hospodaření i majetkové vztahy. V první polovině 15. století se škvorecké panství dále dělilo, prodávalo a znovu spojovalo, takže obyvatelé Úval byli podřízeni různým vrchnostem.
Po husitských válkách se změnily také širší vlastnické poměry. Církevní instituce ztratily část svého majetku a posílila šlechta i některá města. Roku 1462 prodal Mikuláš ze Škvorce svůj díl panství Čeňkovi z Klinštejna. K tomuto majetku patřila i polovina městečka Úval. Druhá polovina nadále souvisela s Hostínem a Hodovem, které drželi páni ze Stěžova. Významnou událostí pro dějiny Úval byla stavba mostu přes Výmolu. Jindřich ze Stěžova jej nechal postavit s povolením krále Vladislava Jagellonského a roku 1489 získal právo on i jeho dědicové vybírat zde mýto.
Most a mýto dokládají, že Úvaly měly v pozdním středověku význam jako průjezdní místo. Nešlo o velké město ani významné správní centrum, ale o sídlo, jehož život ovlivňoval pohyb lidí, zboží a povozů. Zároveň však tato poloha přinášela rizika. Okolní les Vidrholec se na přelomu 15. a 16. století stával nebezpečným prostorem, v němž se ukrývaly loupeživé skupiny. Některé okolní vsi byly opuštěny a jejich místo znovu zarůstalo lesem.
Pozdní středověk tak v Úvalech ukazuje sídlo pevně svázané s cestou, brodem, později mostem, a s vrchnostenskými panstvími v okolí. Městečko bylo malé, ale nikoli bezvýznamné. Jeho vývoj určovala kombinace zemědělského zázemí, dopravní funkce a složité majetkové struktury. Na prahu novověku však do jeho dějin vstoupily nové faktory: loupežné násilí ve Vidrholci, požáry, rozšiřování šlechtických dominií a nakonec i proces, který v 16. století vedl ke sjednocení obou částí Úval pod jednou vrchností.
Listina Vladislava II. Jagelonského z roku 1489 stvrzuje souhlas se stavbou mostu a následným vybíráním mýta pro Jindřicha Hostýnského ze Stěžova a jeho dědice. Rod Hostýnských ze Stěžova v té době ovládal část Úval včetně přechodu říčky Výmoly a sídelní dvory Hostín a Hodov.
Zpět na stránku “Založení Úval”
